TANEC PRAHA

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla je jednou z největších událostí v kulturním kalendáři ČR.

Od roku 1989, každoročně v červnu, festival představuje pestrost a kvalitu aktuální zahraniční a tuzemské taneční scény, dává prostor pro experiment i přesah do jiných žánrů, podporuje vznik nových děl coby koproducent. 

Rašelina miluje, když po ní někdo tančí. Miluje pohyby a chce být součástí tohoto festivalu.

Ráda vám přinese netradiční pojetí tance a hudby na krásných místech podhůří Šumavy.

  • Facebook - Black Circle

Tanec Praha 2020

Co se děje

v Praze?

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Tanec Praha po 20 letech znovu představí oceňovaného choreografa Williama Forsytha. Jeho dílo nazvané A Quiet Evening of Dance (Tichý večer tance) slavnostně ukončí letošní ročník přehlídky, a to ve dnech 24. a 25. června v Hudebním divadle Karlín.

 

Oficiální zahájení akce obstará 1. až 3. června v Divadle Ponec italská choreografka Silvia Gribaudiová s inscenací Graces. Dvaatřicátý ročník přehlídky přivítá umělce z Evropy a zámoří, vedle Prahy se uskuteční také ve dvacítce dalších měst a obcí.

William Forsythe ve své inscenaci skládá poctu baletní technice a zároveň ji konfrontuje s hiphopem. "A Quiet Evening of Dance je vskutku tichý a minimalistický, žádá divákův intelekt a pozornost, získá si jej však intimní virtuositou, ladností pohybu i milou nezbedností," uvádějí pořadatelé festivalu.

"Jsme nadšeni, že se k nám přesně po dvaceti letech vrací jedna z největších osobností choreografického světa, William Forsythe. V roce 2000 tu byl se slavným Frankfurtským baletem a vyvolal vlnu nadšení," doplňuje ředitelka a zakladatelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.

Podle ní německý choreograf amerického původu ve svém díle propojuje svět klasického baletu se současnými trendy. Diváci navíc ocení i jeho jemný pohybový humor.

Tanec Praha začne 29. května a potrvá do 25. června. Další účinkující a program v Praze i dalších místech budou organizátoři zveřejňovat postupně. Chystají program pro děti a mladé diváky, diskuse či interaktivní workshopy nebo představení pod širým nebem.

Tanec Praha od roku 1989 pravidelně představuje aktuální zahraniční a českou taneční scénu, dává prostor experimentům i přesahům do jiných žánrů a v roli koproducenta podporuje vznik nových děl.

Tanec Praha 2020 Sušice

Co se děje

v Sušici?

Vážení přátelé.

Vzhledem k současné situaci ohledně pořádání akcí jsme se rozhodli, že se letos festivalu nebudeme účastnit.

 

Děkujeme za pochopení.

Představení 2020

Co Tanec Praha letos nabízí?

KOZÍ KRAVINY

Barbora Látalová, Tereza Říčanová


Jak tančí kráva?
Inspirací inscenace je Terezina skutečná kráva Malina a touha Báry ocitnout se v jedné z
Tereziných knížek. Kráva je obrovské zvíře, funící teplé tělo, kamarádka. Každodenní život s krávou se stal pro Terezu natolik silným zážitkem, že jí už přestal štěteček a papír stačit a postupně začaly s Bárou tančit divadlo o krávě a pro krávu. Vznikl tak duet autorek, dialog mezi krávou a člověkem, performerkami a publikem, výtvarnicí a tanečnicí.

BOD.Y (SK)

Adrena Axis

Komická tanečná hra o krehkosti medziľudských vzťahov pre všetky generácie. Vždy keď vstúpime do medziľudských vzťahov je viac-menej pravdepodobné, že budeme ranení a tiež niekoho raníme. Je nemožné takúto skúsenosť nemať aj keď môže ísť iba o maličkosť, banalitu, ktorá nami zatrasie, vystresuje nás, podráždi a ovplyvní naše konanie a myslenie. Je tomu tak, lebo nikto nemôže žiť vo svete bez kontaktu s ostatnými. Prostredím a situáciami, ktoré sa v ňom odohrávajú pripomína Adrena Axis obdobie na hranici detstva a adolescencie. Vtedy sa kamaráti z najbližšieho okolia spoločne a radi schovávajú napríklad v klubovniach alebo v iných priestoroch aby za ich dverami mohol ožiť mikrokozmos nevedomej imitácie spoločenských väzieb odpozorovaných vonku alebo v rodinách.

ROSELYNE

Cécile da Costa (CZ/FR)


Roselyne je tanečně-divadelní sólo s anglicky mluveným slovem o ženě, která hledá své místo na světě. Žena jménem Roselyne hledá své místo; své místo v místnosti, své místo v očích ostatních, své místo v životě. Chce být neviditelná. Nechce rušit. Pochybuje. Vždy se za něčím schovává. Našla svou rostlinu. Roselyne může být odrazem našich pochybností, rozhodnutí, která jsme neudělali, možností, kterých jsme nevyužili. Je naprosto nedokonalá, stejně jako my ostatní. Cítím se vinna. Nepamatuju si proč. Možná jsem udělala něco špatného nebo něco málo dobrého, nebo něco, co jsem měla udělat, ale neudělala jsem to. Možná, že ta vina tu byla už přede mnou. Nejhorší je necítit se provinile, nejhorší je, zkoušet vzpomenout si proč.

SAME SAME

Karine Ponties, danceWATCH (BE/FR/CZ)

Taneční osobnost Tereza Ondrová a divadelní režisérka Petra Tejnorová pod vedením francouzsko-belgické choreografky Karine Ponties přicházejí s nečekaným duetem. Inspirovány osobností Bustera Keatona nás přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností. Společně hledají hranice jemného humoru, ironie či absurdity a postupy jiné než ty, na které jsme byli zvyklí.

LEŤ

Markéta Stránská

LeŤ - pohybová zkušenost ze života s jednou nohou, jednou protézou a dvěma francouzskými holemi. Nakolik ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna nebo zúžení opěrné báze? Jak nás ovlivní kontakt s určitým limitem? Jak se pak postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání neobvyklé, ale možné cesty? Ke změně našich zažitých stereotypů? Sólové taneční představení choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské poukazuje na fakt, že každá odlišnost skýtá obohacující možnosti a jedinečné příležitosti. Tělesné i duševní. Každá překážka je příležitostí a probouzí naši představivost, hravost a
tvořivost.

JÁMA LVOVÁ

Sabina Bočková, Johana Pocková

Jáma lvová začala jako performativní výzkum médií, politického populismu a jejich manipulativních sil. Dvě performerky se stávají ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů inspirovaných mediálním prostorem. V neutichajícím tanečním duetu padají spolu s divákem do symbolické jámy lvové, která se stává propastí nejistot a nejednoznačností. Sabina Bočková a Johana Pocková ve svém novém díle balancují na hranici mezi zábavou a zvrhlostí, přecházejí od manipulace diváka k sebe manipulaci a oscilují mezi rolemi vůdců a rolemi obětí. S nezvyklou lehkostí a významovou otevřeností procházejí skrze všeobecně známé figury sociálně - kulturních referencí a vytváří široký prostor pro vlastní interpretaci, kritické myšlení a zaujetí osobního postoje. Jáma lvová je elektrizující performance s vyhroceným emočním nábojem a vysokou intenzitou, která v kombinaci s pronikavou živou hudbou vytváří a používá, až zneužívá, svoji vlastní atmosféru k vytvoření silného emočního tlaku.

SOMA

Martin Talaga (CZ/SK)

Samotné lidské tělo stojí v hlavním zájmu představení. Ve vší své kráse a ošklivosti. Fyzický
pohybový slovník je postaven na možnostech a nemožnostech těla. Co všechno je schopné vyjádřit? Jako kontrast k nedokonalému, ale živému tělu pracujeme s rozebranou figurínou, která – jakkoli dokonalá proporčně – navždy zůstane jen chladným kusem plastu bez duše. Objekt figuríny jsme zvolili jako memento, protože současný trend vyzdvihuje vnější krásu a zapomíná na podstatné vnitřní hodnoty.

GENERACE X

Michal Záhora

Taneční sólo vyjadřující pocity generace, jejíž dětství zformoval přelom dvou epoch. 40 let od narození, 30 let od převratu. Reflexe vlastního života na pozadí velké společenské změny. Taneční představení vychází z životní zkušenosti a světonázoru 21 významných osobností narozených v letech 1979-1980, které se v české společnosti úspěšně profilují v nejrůznějších oborech jako umění, věda a politika. Dětství poznamenané společností přijatými restrikcemi a vzápětí jejich náhlým uvolněním. Rozbušená srdce a slyšitelný tep vlastní krve. Dospěl člověk, který ví, co chce, a ví, co nechce. Ale jeho kroky neurčuje pouze jeho vůle. Studená válka ještě neskončila. Žijeme v jejím stínu. Stále žijeme ve vyhrocených pozicích, ve kterých se snažíme o základní lidskou slušnost. K štěstí nám pomáhej Bůh.
Vyhrává aktivní a ten, kdo se nebojí ukázat směr ostatním.

NEPŘESTÁVEJ

Tereza Hradilková, Floex a kol.:

Klidným pohledem přejít sál, zatajit dech, pozvednout ruku, počkat na ticho a zkrotit neklid, určit tempo, podmanit si pozornost a přítomnost držet pevně v rukách. Teď! Dirigování aneb kdo, jak a koho řídí i vede? Kdo je důležitější - dirigent, dílo, interpret či publikum? Kdo má moc a komu patří dílo? Tereza Hradilková ve svém projektu „Nepřestávej“ pokouší možnosti vyjádření neuchopitelného světa hudby, vášně, sexuality... Výchozím bodem k tomuto tématu je postava dirigenta, tedy člověka, který má na první pohled ke světu hudby automaticky klíč. Hradilková zpřítomňuje touhu po ovládnutí hudby, zajímají ji okamžiky, kdy má situaci pod kontrolou, ještě více ale kdy je hudba (vášeň) dominující a fyzická exprese je na první pohled v disharmonii. Ptá se, kdy a jak přejímáme roli dirigenta v našich životech, jak moc držíme vášeň ve svých rukách a kdy naopak vášeň drží pod nadvládou nás. Kdo je dirigent uvnitř nás?
„Snažila jsem se jít hlouběji v otázce, proč mě zajímá právě dirigent a zjistila jsem, že mě zajímají další témata jako je moc, kontrola a s tím i spojená, ale i jaké to je nemít věci pod kontrolou a dovolit si být křehký a zranitelný. Tázala jsem se, co znamená vášeň pro mě, jak moc velkou roli hraje ve vztahu k mému tělu a společně ve vztahu s hudbou jsem se
snažila uchopit pnutí, které pro mě představuje."
Na České taneční platformě 2019 získala Tereza Hradilková za inscenaci Nepřestávej zvláštní uznání Mezinárodní poroty za intenzivní pohybový výzkum, díky němuž dosáhla výjimečné prezence na scéně a zároveň vytvořila silně intimní a fascinující atmosféru.


ZÁPAS S JAZYKEM / koprodukce TANEC PRAHA 2020

tYhle / Florent Golfier (CZ)

„Mluvený jazyk je tělo, je živým stvořením, jehož fyziognomie je dělaná ze slov a jehož orgány a vnitřnosti jsou lingvistické. Prostředí, ve kterém toto stvoření žije, je místem vysloveného i nevysloveného.” John Berger, Confabulations. Zápas s jazykem je snahou nahlédnout na jazyk jako na stvoření, o kterém hovoří kritik John Berger. Stvoření, které žije v každém z nás a uvnitř kterého žijeme všichni. V tomto novém projektu se performer a choreograf Florent Golfier zabývá tématem jednojazyčnosti a vesele zápasí s výslovností, normativním jazykem a potřebou vyjádření.

PLI

Viktor Černický

22 konferenčních židlí a jasně vymezený prostor. PLI je nový projekt Viktora Černického na pomezí instalace, performance, tance a cirkusu, ve kterém se jediný aktér po vzoru barokního filozofa G. W. Leibnize naplno vrhá do schizofrenní rekonstrukce světa. Barokní robustnost je nahrazena prostorovou skromností a těžkopádné narůstání motivů kompenzuje materiální minimalismus. Architektura prostoru nebo dizajn našeho myšlení - PLI je fyzickou reflexí, která konfrontuje křehkou stabilitu těchto struktur s neproměnnou dynamikou člověka. „Můj zájem o záhyb se vynořil při čtení magicko-realistické trilogie Naši předkové od Itala Calvina, a rostl pak při strhujícím filosofickém textu od Gillese Deleuze Záhyb, ve kterém popisuje barokní epochu zejména z hlediska G. W. Leibniza. Myšlenka vedoucí k vytvoření představení na téma Záhyb se pak odvíjela od Calvinova ohýbání reality a fikce, a od Leibnizovy potřeby reflektovat skutečnost, jež nás jako jedince překonává.“ Viktor Černický.
Za originální přístup k choreografii a mimořádný jevištní výkon získal Viktor Černický hlavní Cenu České taneční platformy 2019 a také Cenu diváků. Součástí výběru Aerowaves 2020.

LEGOrytmus / Family friendly, pro školy

tYhle / Marie Gourdain (CZ)


Forma, formace, povinnost, řád, konvence, poddajnost, konformita, rytmus, výkon... pravá, levá, pravá, levá, raz, dva, tři, čtyři: Mír a tanec! Rodinné představení či adaptace pro děti. Během dne i večer. Inscenace do ulic, parků, na náměstí a dalších rozmanitých prostranství. LEGOrytmus nám skrze téma sportu nabízí cesty, jak přemýšlet o naší společnosti. Představení se inspiruje olympiádou, spartakiádou i aerobikem, aby přes pohybový slovník, který všichni známe, zobrazilo zvláštní partu sportovců, kteří se velmi snaží dosahovat svých sportovních cílů nečekaným způsobem. Představením se chceme dotknout absurdna, pokusit se veselým způsobem uvolnit od přísných řádů, abychom se přiblížili k pohybu bez cíle - je to ale vůbec povolené? Ve více a více křehké Evropě, kde totalitarismus není tak daleko, jak se zdálo chce česko-francouzský soubor s pomocí humoru vyvolávat společné otázky, které jsou pro nás teď znovu důležité.

© 2020 Kulturní Rašelina